Roty Volarské brigády - Kunžvartský úsek

Do Kunžvartského úseku jsou pojaty čtyři roty Volarské brigády, které byly dislokovány u nedaleké spádové obce Kunžvart (dnes Strážný). Jsou jimi roty Žďárek, Světlé Hory, Horní Silnice a Dolní Silnice. Obec Kunžvart dostala svoje jméno podle nedaleké zříceniny hradu, který sloužil jako strážiště Zlaté stezky. V 50. letech byla obec Kunžvart přejmenována definitivně na Strážný podle vrcholu, na jehož svazích zřícenina kunžvartského hradu leží. Všechny čtyři roty dostaly svoje názvy podle zaniklých osad, které se zařezávaly do svahů šumavských vrcholků.

 

V lokalitě Kunžvartského úseku působily od 2. poloviny 40. let 20. století tyto pohraniční útvary:

 

a) Sbor národní bezpečnosti 9600 (dislokace je platná k září 1948) – 3. pohraniční četa SNB Kunžvart při 1. pohraniční rotě SNB v Horní Vltavici,

 

b) Pohraniční stráž Sboru národní bezpečnosti 9600 (dislokace od ledna 1949 do prosince 1950) – 3. četa Pohraniční stráže Kunžvart + družstvo Pohraniční stráže Dolní Světlé Hory při 1. rotě Pohraniční stráže SNB v Horní Vltavici.

 

Rota Žďárek

 

Rota dostala svůj název od zaniklé osady Stodůlky. Jak se ale pak rota mohla jmenovat Žďárek? Žďárek je novější označení pro někdejší osadu Stodůlky. Osada Stodůlky se dělila na Přední Stodůlky a Zadní Žďárek. Rota Žďárek se nacházela prakticky na rovině mezi kótami Stodůlecká hora a Žďárecká hora. Byla umístěna cca 200 metrů od dnešního turistického směrovníku Žďárek u neznačené komunikace mířící ke Žďáreckému jezírku. Rota Žďárek, ležící v nadmořské výšce 1 050 metrů, měla od zaujetí sestavy č. 6 a byla dislokována pod druhým praporem v Kunžvartě. Po zrušení praporu Kunžvart na přelomu června a července 1955 byla rota Žďárek dislokována pod č. 5 k prvnímu praporu Kvilda. Po zániku Volarské brigády v roce 1962 byla žďárecká rota pod č. 16 přiřazena k Sušické brigádě (a praporu Kvilda), kde sloužila až do pádu železné opony.

 

Byly postaveny typické UBA baráky, které se později zmodernizovaly. Jaké jsou dnešní pozůstatky po rotě? Objekty roty Žďárek sloužily až do úplného zrušení Pohraniční stráže. V 90. letech je převzala Správa Národního parku Šumava a později je srovnala se zemí. Na místě nelze nalézt žádné nadzemní pozůstatky, takřka jen asfaltové plochy a zelenou mýtinu. V místě roty si bývalí pohraničníci zřídili kamennou mohylu s pohraniční knihou. Při mé poslední návštěvě jsem do knihy přidal povídání o tom, jaké rota měla úkoly pod starou Volarskou brigádou. V místech vedení EZOH jsem dohledal kusy betonových sloupů, ostnatý drát a izolátory.

 

Rota Světlé Hory

 

Rota dostala svůj název od osady Horní Světlé Hory. Domky této osady se nacházely na staré světlohorské cestě, která dnes kopíruje červené turistické značení. U turistického směrovníku Horní Světlé Hory je hustý lesnatý porost. Pokud budete pozorní, tak dole pod komunikací spatříte k nebesům se upínající trosky světlohorské školy, kterou si pro svoje účely adaptovala Pohraniční stráž. Světlohorská škola byla krásná stavba, což nám dokazují nejen dobové fotografie, ale i vyprávění mého dědy. Byl to prý krásný objekt, který hornosilničáři světlohorákům záviděli. Jak by ne, když hornosilničáři byli ubytovaní ve dřevěných UBA barácích.

 

Rota Světlé Hory, ležící v nadmořské výšce 920 metrů, měla od zaujetí sestavy č. 7 a byla dislokována pod druhým praporem v Kunžvartě. Po zrušení praporu Kunžvart na přelomu června a července 1955 byla rota Světlé Hory dislokována pod č. 6 k prvnímu praporu Kvilda. Po zániku Volarské brigády v roce 1962 byla rota pod č. 17 přiřazena k Sušické brigádě a praporu Volary. Rota byla zrušena k 28. únoru 1964.

 

I když se zdály obecní školy v šumavských osadách jako velmi prostorné (a pro pohraničníky tudíž kapacitně dostačující), byly mnohdy ještě přistavovány další objekty. Ostatně z dobových obrázků vyplývá, že hned naproti škole-rotě Světlé Hory stál UBA barák. Po zrušení roty Světlé Hory v roce 1964 nebyla škola srovnána se zemí, nicméně velmi chátrala, k čemuž přispěl i nepříznivý šumavský terén a absence střechy, která byla údajně rozebrána na stavební materiál. Dnes si lze prohlédnout pozůstatky světlohorské školy včetně původní obezdívky domu. 

 

Rota Horní Silnice

 

Rota Horní Silnice se nacházela v místě dnes již zaniklé obce Silnice, na severních svazích kóty Pomezný v nadmořské výšce 940 metrů. Silnice se dělila na Horní a Dolní. Rota Horní Silnice patřila k těm, které byly vybudovány systémem UBA baráků. Rota Horní Silnice měla od zaujetí sestavy č. 8 a byla dislokována pod druhým praporem v Kunžvartě (Strážném). K 1. červenci 1955 kunžvartský prapor zanikl a Horní Silnice nově spadala jako rota č. 7 pod druhý prapor ve Stožci. Rota byla zrušena ke dni 27. července 1961. V archivních listinách se jako důvod zrušení roty uvádí následující: „Z hlediska ochrany státní hranice je rota poměrně nevhodně umístěna, protože veškerá činnost na rotě může být dobře pozorována z území protilehlého státu z prostoru Marchhäuser, zejména pak z pozorovacího stanoviště AA z okraje lesa při silnici. Oproti sousedním rotám je tato rota vysunuta směrem ke státní hranici, čímž se značně prodlužuje pásmo střežení vzhledem k průběhu státní hranice a vyžaduje poměrně dosti sil a prostředků.“ Pozůstatky zmíněného pozorovacího stanoviště americké armády se dochovaly – nacházejí se na horizontu za domky Marchhäuser. Z již bývalého stanoviště je překrásný rozhled do Silnického pohraničí – na dohled je hraniční přechod Strážný/Philippsreuth a úseky střežení rot Horní Silnice a Dolní Silnice, tenkráte nebyl lesní porost a tak byla viditelná i samotná rota Horní Silnice.

 

Jediným dochovaným, byť zrekonstruovaným objektem pohraniční roty Horní Silnice, je budova bývalých zděných stájí pro koně. Dnes budova plní funkci hospodářského objektu lesní správy. Západně od budovy, dnes již v lesním porostu, stávaly baráky roty. Místo, kde stávaly baráky, připomíná prales. I přesto zde lze dohledat plno pozůstatků – zděné základy, součástky výbavy, zákopy, pozůstatky fontánky a další haraburdí.

 

Na rotě Horní Silnice sloužil v letech 1954 až 1957 můj děda – odkazuji tedy na podrobnější vyprávění o rotě a dalších zajímavostech spjatých s výkonem pohraniční služby.

 

Rota Dolní Silnice

 

Zatímco rota Horní Silnice se nacházela v hořejší části obce Silnice (která se taktéž rozdělovala na Horní a Dolní), rota Dolní Silnice byla umístěna v dolní části obce při silničce vedoucí ke hraničnímu přechodu Silnice (Strážný)/Philippsreut. Dnes, opuštěný objekt roty Dolní Silnice, míjíme u přemostění říčky Řasnice na rychlostní komunikaci, která vede ke hraničnímu přechodu.

 

Rota Dolní Silnice, ležící v nadmořské výšce 830 metrů, měla od zaujetí sestavy č. 9 a byla dislokována pod druhým praporem v Kunžvartě. Po zrušení praporu Kunžvart na přelomu června a července 1955 byla rota dislokována pod č. 8 ke druhému praporu Stožec. V roce 1962, kdy Volarská brigáda zanikla a rota Dolní Silnice měla č. 7, byla přiřazena k Sušické brigádě (a praporu ve Volarech), kde plnila svoji funkci až do pádu železné opony. Po pádu železné opony v objektu sídlila Cizinecká a pohraniční policie. Dnes je objekt opuštěn. V rámci Volarské brigády působil při rotě Dolní Silnice piket ve Strážném, a to od července 1955 (tj. od období, kdy byl ve Strážném zrušen prapor).

 

Rota Dolní Silnice byla na přelomu let 1950-1951 budována jako soustava UBA baráků. Takřka všechny staré kroniky rot se v úvodu zabývají stavbou roty. Ze začátku je zde poukazováno vždy na to, aby útvar byl dostavěn do konce roku 1950 a od následujícího roku plně zaujal sestavu a plnil funkci. I kronika roty Dolní Silnice toto připomíná, a nejen to. Posuďme sami: „Těmto dvěma zakladatelům a budovatelům našeho útvaru nevadilo, když začalo pršet nebo padat sníh. Z těchto dvou samouků nebyl žádný zedník. Když parta zedníků dodělala základ, zjistili, že je marná jejich práce. O celých 70 cm byl základ užší. A tak po větších nadávkách se soudruzi museli dát do nové práce a vše předělat. A takto vypadalo i se stavěním baráků. Když nechyběly dveře, určitě to byly okna.“ Nejen tedy, že útvary se musely vybudovat narychlo, ale navíc v zimních podmínkách (některé baráky se musely na jaře vlivem roztátého sněhu vybudovat znovu) a rukama soudruhů, kteří neměli žádné zkušenosti se stavbou. Nicméně bylo pravidlem, že k budování každého útvaru byl přizván zkušený pracovník, který se stavbou z profesního hlediska pomáhal. Modernizace UBA baráků přišla v letech 1957-1958. Baráky nebyly modernizovány na TUBA, ale byla postavena nová vysoká budova, která se, po dalších úpravách, dochovala dodnes. Kronika v této věci uvádí: „Na jaře přišli na rotu opět zedníci, aby pokračovali ve stavbě, kterou v minulém roce začali. Staví totiž pro nás nové bydlení. Naše staré UBA baráky se již pomalu, ale jistě rozpadávají a co chvíli se někdo propadne do hlubin základů. Novou pěknou rotu svým nástupcům ze srdce přejeme, protože sami jsme zkusili obtíže provizorního bydlení v dřevěných barácích!“

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: ROTA ŽĎÁREK / letecká mapa z roku 1949 (1), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (2), rota v 60. letech (3-5, zdroj 3 a 5: Václav Hlava, zdroj 4: Josef Petrlík), současný stav (6-19, z toho průseky a pozůstatky po EZOH 14-19). ROTA SVĚTLÉ HORY / letecká mapa z roku 1949 (20), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (21), světlohorská škola v období první republiky (22), rota v roce 1950 (23-25, zdroj: Jan Hejna), současný stav (26-39). ROTA HORNÍ SILNICE / letecká mapa z roku 1949 (40), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (41). ROTA DOLNÍ SILNICE / letecká mapa z roku 1949 (42), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (43), kresba roty v kronice roty Dolní Silnice (44), rota v letech 1963-1965 (45-48, zdroj: kronika roty Dolní Silnice), EZOH v roce 1966 (49, zdroj: kronika roty Dolní Silnice), současný stav (50-58).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz