Německo bylo po 2. světové válce obsazeno vítěznými mocnostmi (Sovětský svaz, USA, Velká Británie a Francie) a rozděleno do čtyř okupačních pásem. Mocnosti převzaly veškerou moc Německa a postupně ji předávaly nově se tvořícím německým orgánům. Vývoj pak vedl ke vzniku dvou bloků (západní a východní Evropy) a dvou německých států – Spolkové republiky Německo (tzv. západní Německo) a Německé demokratické republiky (tzv. východní Německo). I za existence těchto států s rozdílným smýšlením některé kompetence pro německé otázky vykonávaly uvedené mocnosti.
Československo mělo po válce obrovskou snahu přistoupit postupně se svými sousedy k obnově hranic, ovšem naráželo na malý zájem. Zásadně poválečnou obnovu hranic odmítalo Německo, které původní československé státní hranice neuznávalo. Překážkou k obnově byla i skutečnost, že po válce za Německo jednaly pouze velmoci. Přes tyto všechny a další problémy se hraniční otázky, i když do určité míry a s odstupem času, podařilo vyřešit.
Saský díl
V důsledku rozhodnutí velmocí na konferenci v Postupimi v létě 1945 zcela zanikl pruský díl československo-německé hranice (formálně bylo Prusko spojenci zrušeno v únoru 1947). Tím se československo-německá hranice zkrátila. Saský díl hranice nově začínal v místě soutoku Lužické Nisy a Oldřichovského potoka a končil na styku zemských hranic Saska a Bavorska.
Podnětem k redemarkaci československo-německých hranic v saském díle bylo jejich narušení z německé strany v roce 1947, kdy zde byly prováděny měřické práce (související s pozemkovou agendou) saskými měřiči a tito přecházeli i na československé území a využívali k měření i geodetické body zde se nacházející. Neinformovaná československá strana po těchto narušeních hranice požadovala provedení redemarkace. Vyhověly jí až sovětské orgány, které vykonávaly kompetence nad územím, které se v říjnu 1949 stalo Německou demokratickou republikou. K redemarkaci byla vytvořena československo-sovětská smíšená komise. Práce byly konány československými zeměměřiči a geodetickými odborníky sovětské armády. Podkladem pro redemarkaci bylo hraniční dokumentární dílo z roku 1937. Práce proběhly v roce 1948. Šlo o provizorní vyznačení. Výsledek prací byl zahrnut do Protokolu o ukončení redemarkace ze dne 18. září 1948.
Na území Německé demokratické republiky byla problematika hranic až do roku 1975 v kompetenci místních pohraničních orgánů. Údržba a závady na státní hranici se odstraňovaly postupně za spoluúčasti těchto orgánů. Klíčové práce ovšem spadají do období let 1976-1979 – na základě rozhodnutí vládních delegací obou republik byl v těchto letech přezkoušen, zaměřen a vyznačen průběh státních hranic a byla vyhotovena nová hraniční dokumentace. Z hraničních prací vyplynulo několik desítek drobných změn hraniční čáry – vzniklý rozdíl byl Československu vyrovnán v blízkosti obce Kopaniny (okres Cheb). Hraniční dokumentární dílo bylo přiloženo ke Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o společných státních hranicích (podepsána v Praze dne 3. prosince 1980, publikována pod č. 112/1982 Sb.).
V letech 1986-1988 bylo provedeno společné přezkoušení hraničních znaků. Z toho vyplynula částečná aktualizace hraničních dokumentů.
Bavorský díl
Situace na československo-německé hranici v bavorském dílu byla složitější. Problém měl politický kontext. Nešlo ani tak o to, že dotčená hranice rozdělovala západní a východní Evropu. Problém tkvěl ve státoprávním uspořádání západního Německa. Zatímco Německá demokratická republika, byť měla v letech 1949-1952 status federace, byla centralistickým státem, Spolková republika Německo byla federací sestávající ze spolkových zemí. V důsledku toho mělo Bavorsko v hraničních otázkách omezená oprávnění (zejména pak nemožnost uzavření hraniční-mezinárodní smlouvy, jelikož toto oprávnění příslušelo německému státu).
První počinek na československo-německé hranici v bavorském díle byl proveden československou stranou bez účasti zástupců Bavorska. Stalo se tak v roce 1947 a podobně jako na hranici v saském díle, byly zničené a odstraněné hraniční znaky nahrazeny dřevěnými kůly s tabulkami, na kterých bylo vyznačeno číslo chybějícího hraničního znaku. Šlo o provizorní vyznačení. Na československou iniciativu o redemarkaci hranic, po mnohých urgencích, zareagovalo Bavorsko coby stát federativního západního Německa později. Po dohodě mezi československým hraničním referátem a bavorskými pohraničními orgány se přistoupilo v letech 1959-1960 a 1966-1967 k nezbytné společné obnově a údržbě hraničních znaků. Východiskem pro tyto práce bylo hraniční dokumentární dílo z roku 1937. Po této redemarkaci nastala opět mnohaletá odmlka, což vedlo k novému hromadění závad.
K pozitivnímu vývoji došlo po uzavření Smlouvy o vzájemných vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německo v roce 1973. Postupně se obě strany dohodly na měřickém přezkoušení hranic, a to na státní úrovni, tj. za německou stranu již vystupovala Spolková republika Německo. Po složitých jednáních si obě strany v roce 1981 vyměnily diplomatické nóty o jmenování hraničních zmocněnců. V roce 1983 byly vytvořeny společné orgány povolané ke správě hranic. Podkladem pro práce se stalo hraniční dílo z roku 1937. Práce v podobě společné obnovy, údržby a zaměření hranic proběhly v letech 1983-1989. Předpokládalo se, že hraniční dokumentární dílo bude vyhotoveno do roku 1991. Německá strana na společných jednáních s vyhotovením nových hraničních dokumentů souhlasila, ale uzavření hraniční smlouvy odmítala. Právní završení hraničních dokumentů omezovala na jejich vzájemnou výměnu formou diplomatických nót.
V řeči čísel a Trojmezí
Celková délka československo-německých hranic činila 810.28 km. Celkem bylo osazeno 15 870 hraničních znaků. Z toho:
a) saský díl hranice měl 23 hraničních úseků, délku hraniční čáry 453.9 km s 10 232 hraničními znaky (iniciály ČS a D nebo DS, v rámci hraničních prací v 70. letech pak DDR, bílý nátěr),
b) bavorský díl hranice měl 12 hraničních úseků, délku hraniční čáry 356.38 km s 5 638 hraničními znaky (iniciály ČS a D nebo DB, bílý nátěr).
Trojmezní body: soutok Lužické Nisy a Oldřichovského potoka (s Polskem) – šumavské trojmezí pod Plechým (s Rakouskem), zemské trojmezí se Saskem a Bavorskem v Mlýnském náhonu u osady Trojmezí.
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: hraniční přechod Strážný/Philippsreut v roce 1965, 1968 a 1972 (1-4), hraniční přechod Folmava/Furth im Wald v roce 1963 a 1971 (5-6), hraniční přechod Rozvadov/Waidhaus v 50. a 80. letech (7-8, zdroj 7: Oldřich Koval), hraniční přechod Všeruby/Eschlkam v 80. letech (9-10), hraniční přechod Železná/Eslarn v 60. letech (11), hraniční přechod Svatý Kříž/Waldsassen v 80. letech (12), hraniční přechod Svatá Kateřina/Rittsteig v 80. letech (13), hraniční přechod Bučina/Finsterau v 80. letech (14), železniční hraniční přechod Česká Kubice/Furth im Wald v 80. letech (15), hranice na Třístoličníku v 80. letech (16-17), hraniční přechod Hranice/Ebmath v 80. letech (18), hraniční přechod Kraslice/Klingenthal v 80. letech (19), hraniční přechod Boží Dar/Oberwiesenthal v 70. letech (20), trojmezí s Rakouskem (21-23, zdroj 23: Karel Vavrz), zemské trojmezí se Saskem a Bavorskem (24).
